Příběh o morčátkách a kocourkovi
V zimě jsme hokám udělali výběh, aby nemuseli být na trvě jenom pod přepravkou. Když přišlo léto a bylo teplo, hned jsem ho dala ven a holky s ním. Moc se jim tam líbilo, hlavně Natálce, jak vyhazovala štastně prdelkou. A takhle to šlo pořád a pořád a najednou se tam podívám a na kleci sedí sousedovic kocour.
Je takovej velkej a celej černej, a strašně hravej, a když mu řeknete kššc, tak za vámi ještě přijde, abyste ho pohladili. No, prostě je takovej hodně lísavej, ale myši a tak to loví. Vždycky paničce dá před dveře mrtvou myš nebo ještěrku a kvůli němu už nemáme na zahradě ještěrky.
No, nic, trošku jsem ulítla od tématu. No, a tam ležel ten kocour, ale holky byly naprosto v pohodě, dál okusovali trávu a dál běhaly. Po kocourovi jsem se tak ohnala, že jsem se divila, že jsem mu nic nezlomila =o).
No, ale pak asi za týden, to byly ty obrovský hicáky, tak tam ležel zase, pod stromkem hned vedle výběhu a holky zase v pohodě. Jakmile jsem přišla, ani se nehnul a jen se tak na mě díval. Tentokrát jsem ho tam nechala, nic jim přece nemihl udělat a pohladila jsem ho.
A od té doby tam je skoro furt a holky vždycky k němu přiběhnou a začají ho přes pletivo očichávat, ale on nic, je se válí a někdy po nich mrkne.Alespoň mají holky taky nějakýho toho jinýho kamaráda. A já už jsem s ním taky kamarádka, vždykcy když ho vidím, tak ho pohladím.