Tlapička
Jednou v srpnu, když byla moje morčice Betynka ještě sama, tak jsem jí koupila takovou obrovskou klec (102x52 cm). rotože u nás není žádné jiné zvíře než morčátka, odendali jsme jí vršek klec a nechali jsme jí otevřená postraní dvířka, protože neměla šanci utéct. Klec jsme postavili hned na zem, takže postraní dvířka se dotýkali země.
Já jsem furt Betynku učila, jak se dostat po těch dvířkách do klece, abych jí vždycky jenom pustila a nemusela se o ní dál starat. Potom se to přece jen naučila, ale lézt po těch šprušlích nebylo nic moc, ale já to nebrala. Mamka s taťkou mi furt říkali, ať jí tam takhle nepouštím, ještě si udělá něco s tlapičkama. Ale já jsem byla ještě menší a říkala jsem si, co se jí tak asi může stát. No, určitě to znáte.
Ale jednou jsem pustila Betynku po dvířkách a ona najednou začala hrozně pískat, dodnes ten písknot slyším, když si na to vzpomenu, protože měla tlapičku zahálou do mříží. Seděla na pilinách a nožičku měla uplně vyvrácenou, protože jí zašprajcla do takové malé mezery mezi mřížema a tím umělohmotným, tou vaničkou. Potom jsem jí z toho dostala a ona utíkala po třech do domečku. Přiběhla mamka a podívala se na ní a ona tam ležela, oči velké jako dva tenisáky a divoce dýchala. Tlapičku měla takovou divnou, jako vykroucenou. Vyndali jsme jí a mysleli jsme, že jí má vykloubenou. Všichni na mě křičeli, že je to jenom moje vina.
Stalo se to nějak kolem sedmé hodiny, kdy veterinář práě zavíral. Rychle jsem Betynku dala do jejího košíčku, a utíkala jsem s ní k veterině. Tam ještě naštěstí měli otevřeno, tak jsem celá ubrečená, neupravená, pomalu v domácím vpadla a vysvětloval jsem mu co se stalo. Ten si nožičku pohlížel a aštěstí mi řekl, že to má jenom namožený. Tak jsem šla zpátky, zase celá ubrečená štěstím, že jí neutratil.
Doma jsem jí furt nosila sebou a ušila jsem jí takovej polšářek, protože se furt nakláněla na jednu stranu, aby nemusela mít tu tlapičku položenou. Když běhala, pajdala po třech asi tak měsíc, ale pak už to bylo dobrý. Teď už jí nikdy, opakuji nikdy, nenechávám skákat samoutnou do klece a aby to Betynku nelákalo, koupila jsem jí takový bedýnky, na kterých je teď klec položená a dávám jí tam ručně. Jsem moc ráda, že se z toho dostala a teď už si na ní dávám velikánský pozor, protože je to moje největší zlatíčko.